A jak je to dál?

V minulém článku jsme se věnovali psychomotorickému vývoji malých dětí od narození do jednoho roku. Vysvětlili jsme si, jak je tento rok pro děti důležitý, co všechno se musí naučit a co všechno ovlivní vývoj dětské nohy. Jak je to ale s dětmi dále? Je i průběh dalších let tak bouřlivý co se schopností a dovedností týče? A jak se dále formují dětské nožky, které už neúnavně běhají a jsou obouvány do bot? Pojďme se na to podívat :-).

                                                                       obr. 1 chůze po ortopedické podlaze MUFFIK

Minulé povídání jsme zakončili v období kolem jednoho roku, kdy se většina dětí sama postaví v prostoru a následně se sama rozejde. Samozřejmě, jak jsme minule zmínili, jsou i děti psychomotoricky rychlejší a chodí již například od 10 měsíců a naopak děti, které nikam nepospíchají a rozchodí se až kolem 15. měsíce. Pokud je děťátko zdravé, toto časové rozpětí je úplně normální. Již dávno neplatí, že by děti měly utéct roku, jak říkávaly naše babičky. Samostatná chůze znamená, že se dítě dobrovolně ze své vlastní touhy rozejde samo v prostoru směrem vpřed. Proto by se toto nemělo plést s obcházením nábytku, kdy dítě dělá úkroky bokem, nebo s tím, kdy dospělý nabídne dítěti ruku a ono jen zavěšeno s oporou dospělého dělá kroky. Tohoto se prosím vyvarujte. U takového způsobu chůze využívá opory dospělého, nemusí zapojovat hluboké svaly trupu, které mu pomáhají udržet tělo vzpřímené v prostoru. Proto nedochází k žádnému smysluplnému trénovaní a posilování svalů trupu a vývoj dítěte a rozvoj samostatné chůze může být takto i zbrzděn

První krůčky v prostoru jsou nejisté a dítě chodí o široké bázi, rovnováhu si pomáhá udržovat i pomocí horních končetin, které drží do široka. Dítě našlapuje na celé chodidlo, špičky stáčí mírně ven. Jelikož zdolávání těžších překážek je pro děti - začínající chodce - ještě složité, tyto překážky tak zdolávají lezením, a proto nepospíchejte s pořizováním prvních bot. Při lezení by dětem překážely a omezovaly neustále vyvíjející se nožku. Z hlediska prvního obouvaní je doporučeno pořídit první botu, až když si je dítě v chůzi jisté, zhruba po 4 měsících od rozchození. 

Dítě by mělo mít možnost při trénování chůze zažít a navnímat si chodidly co nejvíce různých povrchů, materiálů, jejich různou tvrdost a teplotu. V tomto mají výhodu děti začínající chodit v jarních nebo letních měsících, kdy je nejlepší, nechat je běhat venku naboso. Pokud však nemáte tuto možnost nebo děti začínají chodit na podzim nebo v zimě, kdy nejsou venku úplně ideální podmínky, i doma se dá ledasco vymyslet. Existuje spousta senzomotorických pomůcek nebo stále oblíbenější ortopedické podlahy

                                                                            obr.2 senzomotorické pomůcky

                                                                          obr. 3 ortopedické podlahy MUFFIK                                                                                                       

Pokud už je však na místě pořizování první obuvi, měla by být vybrána tak, aby vyhovovala dětské noze ve všech směrech. Toto je další z širokých témat a zaměříme se na něj v některém dalším příspěvku.

Kolem 18. měsíce je dítě tzv. pohyblivý živel. Má celkově stabilnější držení těla, běhá, umí se zastavit a otočit. V tomto období děti zkouší i první krůčky směrem vzad. U dítěte se zlepšuje orientace v prostoru. Pokud chce zvednout něco ze země, sedne si do dřepu a bez upadnutí umí z této pozice i samo vstát. Dětem nepomáhejte, nechte je neustále pracovat a posilovat své vlastní tělo. Při chůzi do schodů jde s přidržením a přisouvá nohu nahoru. Dítě již umí odhodit míč a nedokonale do něho kopat. Tím rozvíjí svoji rovnováhu a koordinaci.                                 

                                                      obr. 4 overball - vhodný k cvičení házení i rozvoji rovnováhy a koordinace

Ve věku dvou let dokáže dítě chodit po špičkách, umí seskočit z malé výšky a dobře běhá. Do schodů umí chodit s přísunem bez přidržení. Při přidržení již střídá nohy. Dosud však není dokončené vzpřímení trupu.

Zhruba ve 2,5 letech je dítě při chůzi stabilní. A začíná experimentovat s udržením rovnováhy. Skáče sounož. Po schodech již chodí bez držení. Směrem nahoru střídá nohy, dolů chodí s přísunem. 

Ve třech letech dokonale běhá, stojí na jedné dolní končetině a skáče do dálky. Při chůzi po schodech už umí střídat nohy nahoru i dolů. Zvládá jezdit na tříkolce. Kolem třetího roku je dokončené vzpřímení trupu a koordinace končetin. V tomto období již také považujeme nožní klenbu za dovyvinutou. Měla by být viditelná a jasně patrná na otisku nohy nebo podografu. Stanovení diagnózy plochonoží je však nutno brát komplexně a nejenom pohledem ve statické pozici. Stoj na jedné dolní končetině můžeme využít k posouzení správnosti vývoje dolních končetin a nohy. 

                                                                           obr. 5 využití senzomotorických pomůcek

Od 3. do 6. roku věku děti pak nadále zdokonalují dosavadní dovednosti, neustále běhají, jsou odvážnější a zkoušejí stále nové věci. Skáčou do dálky s rozběhem, zdokonalují dovednosti s míčem, naučí se jezdit na kole. Do konce 6. roku věku dozrává mozeček, zodpovědný za koordinaci pohybů a rovnováhu. Všechny pohyby jsou tak obratnější, jistější a lze je provést i bez kontroly očí. 

                                                                              obr.6 ortopedické podlahy MUFFIK 

Závěrem bych chtěla opět zmínit, že každé dítě je individuální a má své vlastní psychomotorické tempo. Děti by měly být rozvíjeny komplexně a rodiče by jim měli jít příkladem. Pohyb je přirozený lidský projev, který by neměl být omezován, ale přirozeně podporován. 

Pokud budete mít jakýkoliv dotaz, těšíme se na něj v naší poradně: fyzioporadna@spokonozka.cz

Tým Spokonožky

(fotky - fotoarchiv autorky)