Hypermobilita

Jako hypermobilitu popisujeme stav, kdy jsou kloubní rozsahy a pohyblivost při pohybu (aktivním i pasivním) větší než je fyziologický stav. Nejedná se o chorobný stav, ale o popis kvality vaziva. Jelikož je vazivo méně pevné, dochází k větší volnosti kloubů, tím pádem k přetěžování a vzniku bolestí. Se sklony k hypermobilitě se může dítě již narodit (vliv genetiky) nebo ji můžeme získat např. vlivem intenzivního strečinku při tréninku (gymnastika, balet, tanec) nebo i hudebníků (klavír, housle).

Důsledkem hypermobility je nestabilita kloubů, která se dříve či později projeví bolestí. Hypermobilita nepopisuje jeden stav, ale dělí se do několika skupin. Hypermobilita se projevuje téměř ve všech kloubech, výraznější je na horní části těla. Nemělo by se pokračovat v aktivitách, které tento stav prohlubují. Často již u dětí a více u ženského pohlaví. U těhotných žen je způsobena hormonálními změnami a přípravou organismu na porod.

DĚLENÍ HYPERMOBILITY

  • KOMPENZAČNÍ - při omezení v určitém místě v těle dojde na jiném místě ke kompenzačnímu zvětšení rozsahu pohybu. Pokud chceme takovouto poruchu řešit, musíme ovlivnit omezený rozsah a poté se upraví i rozsah v hypermobilním místě, které problém kompenzuje
  • PŘI NEUROLOGICKÉM ONEMOCNĚNÍ
  • PŘI MARFANOVĚ SYNDROMU
  • KONSTITUČNÍ - povolení vaziva nejasné příčiny, kloubní nestabilita, výrazná u mladých dívek
  • POSTTRAUMATICKÁ - po poškození stabilizátorů daného kloubu již neplní 100% svoji funkci
  • Z PŘETÍŽENÍ SPORT, ZAMĚSTNÁNÍ -  vlivem tréninků, strečinku, nadměrných kloubních rozsahů dochází k povolení vaziva.

 

DIAGNOSTIKA HYPERMOBILITY

Ke klasickému vyšetření hypermobility patří pohybové zkoušky dle Jandy. Diagnostika je založena na změření maximálního možného rozsahu v kloubu, který je pasivně dosažitelný. Jednotlivé testy jsou zaměřeny na vyšetření jednotlivého segmentu těla. Dále můžeme u hypermobilního jedince nalézt volnější kůži a pohyblivější podkoží, což zjistíme snazším vytvořením kožní řasy. Při měření kloubního rozsahu goniometrem naměříme větší úhly.

Výsledek obrázku pro vyšetření hypermobility

 

  • zkouška rotace hlavy - hypemobilní jedinec dokáže rotovat hlavu až 90°, pasivně lze i více
  • zkouška šály - při vyšetření obejme vyšetřovaný paží šíji, hypermobilní se dostane výrazně za trnové výběžky krčních obratlů
  • zkouška zapažených paží - vyšetřovaný se zkouší dotknout prsty obou rukou se zapaženýma rukama, hypermobilní pacient se dotkne celými prsty, případně celýma rukama až zápěstím
  • zkouška založených paží - vyšetřovaný překříží paže v zátylí, při hypermobilitě pacient dosáhne na část lopatky či na celou
  • zkouška extendovaných loktů - při vyšetření se pokrčí horní končetiny v loktech, přitisknou se k sobě předloktí, poté se vyšetřovaný snaží natáhnout lokty. Při hypermobilitě se úhel zvětší nad 110°
  • zkouška sepjatých rukou - vyšetřovaný jedinec přitiskne dlaně k sobě a provádí extenzi zápěstí zvedáním loktů, dlaně se od sebe nesmí odtahovat. Při hypermobilitě je úhel menší než 90°
  • zkouška sepjatých prstů - vyšetřovaný přitiskne natažené prsty pevně k sobě a zápěstí drží přesně v prodloužení osy předloktí. Pokud je při hyperextenzi prstů úhel větší než 80°, je to příznak hypermobility
  • zkouška předklonu - při předklonu dosáhne hypermobilní jedinec na podlahu celými prsty až dlaněmi, při zkoušce nesmí mít pokrčená kolena
  • zkouška úklonu - při úklonu se hypermobilní jedinec dostane tak daleko, že kolmice spuštěná z axily (podpaží) se dostane až na kontralaterální stranu
  • zkouška posazení na paty - vyšetřovaný jedinec si klekne a z kleku se posadí na paty, hypermobilní jedinec si dokáže sednout hýžděmi až na podložku

     

BEIGHTONOVO SKÓRE - 5 jednoduchých testů

Při orientačním vyšetření hypermobility se provádí pět jednoduchých pohybů: přitažení palce k předloktí, ohnutí malíčku směrem ke hřbetu ruky, propnutí loktů, propnutí kolen. Jestliže dojde k doteku předloktí palcem, ohnutí malíčku směrem k hřbetu ruky do 90 ° a více, propnutí loktů a kolen více než do roviny a dotek podlahy více než jen konečky prstů při předklonu trupu s propnutými koleny, hovoříme o hypermobilitě.

JSEM HYPERMOBILNÍ A CO S TÍM? 

Pokud patříte mezi hypermobilní jedince, správná péče o pohybový aparát by se měla stát celoživotním návykem. Ke každému klientovi by měl mít terapeut individuální přístup. Cílem terapie a cvičení by měla být stabilizace kloubů hypermobilní oblasti pomocí aktivace svalů. Je tedy důležité neustále udržovat tělo aktivní a v kondici, aby nám neubývala svalová hmota, která je důležitá právě pro zpevnění daného segmentu. Nemělo by se zapomínat ani na aktivaci trupového svalstva a správné fungování hlubokého stabilizačního systému. Nacvičujeme správné pohybové stereotypy, ergonomii pohybů nejen v práci, ale i při běžných denních činnostech. Pokud máte volnější vazivo a klouby, měli byste se vyhnout švihovým aktivitám a nárazům, často se opakující jednostranné zátěži. Při cvičení proti odporu využíváme různé elastické materiály, odporové gumy.

VHODNÉ POMŮCKY KE CVIČENÍ:

- balanční a stabilizační pomůcky

- gymbally, overbally a jiné míče

- ortopedické podlahy

- elastické materiály a odporové gumy

- houpačky a balanční prkna

- SM systém

 

Tým Spokonožky

(obr.pinterest, archiv autorky)

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení