Máte doma malé děti? Hrajete si společně? A víte jak na to? Kdo určuje pravidla hry? Vy, dítě nebo tvoříte pravidla společně? Napadlo Vás někdy, že si někteří rodiče už ani hrát neumí nebo neví jak na to?
obr. 1+2 práce s dětmi ve formě hry
Hra. Toto krátké slovíčko je pro děti velký pojem. Pomocí hry se učí všechny nové dovednosti, poznávají okolí a celý svět. Pokud chcete děti nadchnout pro některou aktivitu nebo je něco naučit, vždy to bude prostřednictvím hry. Pokud dítěti nakážeme, že teď bude něco dělat a učit se, nikdy nebude výsledek takový, jako když mu nabídnete hru. Pokud se do hry ponoříte společně s dítětem, výsledek bude dokonalý.
I když máte doma malé dítě a péče o něj a čas s ním Vás naplňuje, může se stát, že v určitých chvílích budete tápat, jak ho zabavit, jak si mám hrát? Nebojte se ponořit do dětského světa a vést se dítětem. Zpočátku Vám může být divné chovat se zase jako dítě, dělat si ze sebe srandu, brát na sebe různé role, ale vězte, že tak si společný čas náramně užijete, dítě se naučí spoustu nových věcí a vy budete mít ze společně stráveného času dobrý pocit.
Některé hry mohou selhat na tom, že pravidla podle kterých si děti hrají nejsou totožná s pravidly, která byste chtěli určovat vy - dospělí. Pokud se děti pro něco nadchnou, opakují činnost neúnavně neustále dokola. Tím si danou činnost trénují, zdokonalují, učí se. Pro Vás to může být už ale unavující a méně zábavné. Někdy se stane, že děti rády určují role. Neměly bychom však dovolit dětem nás ovládnout.
obr. 3+4+5 různé typy her
Opačný problém nastává např. při činnostech, které dospělí zvládá, ale dítě se je teprve učí. Pak může nastat situace, kdy dospělý sám skládá stavebnice podle návodu, vybarvuje obrázky podle přesně daných tvarů, z plastelíny modeluje dokonalé tvary. V takovém případě rodič převezme hlavní roli a z dětské hry se stává hra dospělého. Měli bychom si uvědomit, že i když výsledek není úplně dokonalý, pro děti je to proces učení a poznávání a měli bychom jim nechat čas to vyzkoušet. Někdy je to také učení se trpělivost pro nás dospělé.
Opačný případ je pasivní rodič, který posadí dítě s blikající a zvonící hračkou do kouta, ať si dítě samo hraje. Tyto interaktivní hračky však nejsou vždy to pravé. Dítěti stačí se pohodlně usadit a jen opakovaně mačkat do knoflíků. Neustálým opakováním pak již čeká danou reakci, nemusí vykonat žádný pohyb.
obr.6+7 interaktivní hračky
V takovém případě jsou mnohem přínosnější obyčejné kostky nebo skládačky. Pro každý jednotlivý dílek si musí dítě dojít, přinést ho, nachystat a nějak s ním pracovat. Teprve pak se dostaví výsledek. V takovém případě se dítě musí zapojit jak motoricky, tak i přemýšlet, jak daný problém vyřešit.
obr. 8+9 kostky pro děti
Měli bychom si uvědomit, že hra s dětmi by měla být příjemná oboustranně, neměli bychom mít pocit, že jsme do hraní nuceni. Měli bychom dítěti nabídnout jak hru s námi - dospělými, hru s ostatními dětmi i nechat dítě chvíli samostatně, ať se naučí najít si zábavu samo, stává se samostatnějším.
A na konec jedna otázka pro Vás. Jaký jste tým? Rád si hraji? Musím zábavu dlouho vymýšlet? Hraní už není pro mě? Pokud budete chtít napište nám do komentářů Vaše postřehy :-)
Tým Spokonožky
(zdroj foto: archiv autorky)