Pohyb by měl být přirozenou součástí života každého z nás. Je tomu tak i u vás? Cvičíte? A děláte to správně? Nebo vás často bolí záda a chtěli byste s tím něco udělat?
Zkuste se inspirovat u malých dětí. Zaměřme se totiž více na kvalitu pohybu než na jeho kvantitu.
obr.1 2.vzpřímení, nakročení dolní končetiny obr.2 přímý sed obr.3 šikmý sed
Přirozený pohyb máme v sobě zakódovaný
Každý z nás přichází na svět s určitým pohybovým programem. Postupným dozráváním nervového systému se tělo učí nové pohybové dovednosti a objevuje své možnosti.
V raném vývoji prochází dítě několika fázemi psychomotorického vývoje:
-
ležení na zádech
-
otáčení a přetáčení na bříško
-
pivotování
-
naklekávání a lezení
-
stoupání a obcházení
-
sezení
-
stoj
-
chůze
Pokud má dítě vhodné prostředí pro pohyb, díky tomuto přirozenému programu provádí pohyby správně, ekonomicky a s minimální námahou.
Právě v těchto vývojových polohách bychom měli hledat inspiraci i my dospělí.
Funkční střed těla je základ pohybu
Děti mají při pohybu přirozeně aktivní střed těla, na který navazuje správná funkce dalších částí těla.
To je velmi důležité si uvědomit zejména dnes, kdy na nás ze sociálních sítí útočí ideál vyrýsovaného břicha a velkých svalů. Ty ale automaticky neznamenají, že je tělo funkční a pohyb zdravý.
obr.4 dítě sebere předmět ze země s napřímenou páteří
Problém dnešní doby: ztráta kvality pohybu
V dnešní době se často vytrácí správné provádění pohybů – a to nejen při sportu, ale i při běžných denních činnostech.
Mnohem více než na kvalitu pohybu se soustředíme na jeho množství.
Zkuste se zamyslet:
-
kolikrát za den se ohnete pro předmět ze země
-
kolikrát pracujete v předklonu
-
jakým způsobem ráno vstáváte z postele
Přetáčíte se nejdříve na bok, nebo se rovnou zvedáte z lehu?
Při nesprávných pohybových stereotypech dochází k přetěžování páteře a nosných kloubů. Přitom většinu pohybů lze provést mnohem zdravěji a ekonomičtěji.
Co nás mohou naučit malé děti
Když malému dítěti spadne předmět na zem, nikdy se pro něj neohne v hlubokém předklonu.
Naopak přejde do dřepu:
-
zatíží dolní končetiny
-
aktivuje střed těla
-
drží napřímenou páteř
-
stabilně stojí na chodidlech
Děti také často pracují v dřepu – například když si prohlížejí hračku nebo manipulují s předměty.
Pokud potřebují vstát ze země, většinou se neposazují přímo z lehu, ale nejprve se přetočí na bok a přes něj se dostávají do sedu a následně do stoje.
Tyto přirozené pohybové vzory vycházejí z principů vývojové kineziologie, které využívají i fyzioterapeutické metody.
obr. 5 šikmý sed obr.6+7 dítě sebere předmět s aktivním středem těla a pracuje v poloze v dřepu
Na co bychom měli myslet při každém pohybu
Při běžných činnostech i při cvičení bychom měli myslet na několik základních principů:
-
aktivní střed těla
-
napřímenou páteř
-
stabilní oporu chodidel
-
správné nastavení těla vůči pohybu
Díky tomu může být pohyb efektivnější a zároveň šetrnější pro pohybový aparát.
Vývojové polohy i při cvičení
Cvičení vycházející z vývojových poloh se nemusí bát ani ti, kteří mají rádi posilovnu nebo silový trénink.
Tyto cviky lze postupně ztížit například pomocí:
-
činek
-
kladek
-
odporových gum
-
dalších cvičebních pomůcek
Nezapomínejte na kompenzaci pohybu
Pokud se věnujete sportu, který jednostranně zatěžuje pohybový aparát, je důležité zařazovat také:
-
kompenzační cvičení
-
protažení svalů
-
regeneraci
Správně provedený pohyb totiž pomáhá nejen ke zlepšení výkonu, ale především k prevenci bolestí a přetížení pohybového aparátu.
Tým Spokonožky