Máte doma malé děti a trávíte spolu čas hrou? A víte vlastně, jak si s nimi správně hrát? Kdo určuje pravidla hry – vy, dítě, nebo je vytváříte společně?
Možná vás to překvapí, ale někteří dospělí si už vlastně ani hrát neumí. Přitom právě hra je pro dítě nejpřirozenější způsob, jak poznává svět a učí se nové dovednosti.
Proč je hra pro dítě tak důležitá
Hra je pro děti základním nástrojem poznávání. Pomocí hry se učí:
-
nové pohybové dovednosti
-
řešení problémů
-
komunikaci
-
spolupráci
Pokud chcete dítě něco naučit nebo ho nadchnout pro určitou aktivitu, nejlépe to půjde prostřednictvím hry.
Když dítěti pouze řekneme, že se má něco naučit nebo udělat, často ztratí motivaci. Pokud ale stejnou činnost nabídneme formou hry, dítě se zapojí mnohem ochotněji.
Ještě lepší je, když se do hry zapojí i rodič. Společná hra totiž posiluje vztah mezi rodičem a dítětem a přináší radost oběma stranám.
Nechte se vést dětským světem
I když vás péče o dítě naplňuje, může nastat chvíle, kdy si nejste jistí, jak dítě zabavit nebo jak si s ním hrát.
Nebojte se ponořit do dětského světa a nechat se vést dítětem.
Zpočátku vám může připadat zvláštní chovat se „jako dítě“, vymýšlet příběhy, dělat si ze sebe legraci nebo přijímat různé role. Právě to ale dětem přináší největší radost.
Díky společné hře:
-
dítě získává nové zkušenosti
-
rozvíjí fantazii
-
učí se sociálním dovednostem
A vy si společně strávený čas skutečně užijete.
Když děti chtějí opakovat jednu věc stále dokola
Děti často opakují jednu činnost znovu a znovu. Pro rodiče to může být někdy únavné, ale pro dítě je to přirozený způsob učení.
Opakováním dítě:
-
trénuje nové dovednosti
-
zdokonaluje pohyb
-
získává jistotu
Někdy se také stává, že dítě chce určovat pravidla hry nebo rozdělovat role. Je dobré najít rovnováhu – dítě by mělo mít prostor pro vlastní iniciativu, ale zároveň by nemělo rodiče zcela ovládat.
Když hru převezme dospělý
Někdy nastává opačná situace – dospělý začne hru řídit příliš.
Například:
-
skládá stavebnici přesně podle návodu
-
vybarvuje obrázky dokonale podle tvarů
-
modeluje z plastelíny perfektní tvary
V takovém případě se z dětské hry stává hra dospělého.
Je důležité si uvědomit, že pro dítě není nejdůležitější dokonalý výsledek, ale samotný proces objevování a učení.
A někdy je to také dobrá lekce trpělivosti pro nás dospělé.
Když rodič nechá dítě jen s interaktivní hračkou
Dalším extrémem může být situace, kdy rodič dítě posadí k blikající a zvonící hračce a nechá ho hrát si samo.
Tyto interaktivní hračky sice mohou dítě zaujmout, ale často vedou jen k opakovanému mačkání tlačítek.
Dítě pak:
-
čeká na stejnou reakci
-
nevykonává žádný skutečný pohyb
-
méně zapojuje fantazii
Mnohem přínosnější mohou být jednoduché hračky, například:
-
kostky
-
skládačky
-
stavebnice
Dítě musí pro jednotlivé dílky dojít, přinést je, něco s nimi vytvořit a přemýšlet, jak problém vyřešit. Zapojí tak jak motoriku, tak myšlení.
Hra by měla být příjemná pro obě strany
Společná hra by měla být příjemná nejen pro dítě, ale i pro rodiče. Neměla by být povinností.
Ideální je nabídnout dítěti různé typy hry:
-
společnou hru s rodičem
-
hru s ostatními dětmi
-
samostatnou hru
Samostatná hra je také důležitá. Dítě se při ní učí zabavit samo, rozvíjí vlastní fantazii a získává větší samostatnost.
A jedna otázka na závěr
Jaký jste tým vy?
-
Rádi si s dětmi hrajete?
-
Musíte zábavu dlouho vymýšlet?
-
Nebo máte pocit, že hraní už není nic pro vás?
Možná stačí jen znovu objevit dětskou fantazii a dovolit si na chvíli vrátit se do světa her.
Vaše Spokonožka