Psychomotorický vývoj dítěte patří mezi nejdůležitější ukazatele jeho zdravého růstu. V prvním roce života se dítě učí základní pohybové dovednosti, které ovlivňují jeho další vývoj. V článku se podíváme na nejčastější odchylky ve vývoji miminek a poradíme, jak je možné jejich vývoj přirozeně podpořit.

Každé miminko se rodí s nezralým centrálním nervovým systémem, který mu zpočátku umožňuje využívat především základní vrozené reflexy. Během prvního roku života však dochází k výraznému rozvoji – nervový systém postupně dozrává a dítě se rozvíjí v oblasti hrubé a jemné motoriky, řeči i sociálního chování.

Dochází k postupné aktivaci vrozených pohybových vzorců. Je však důležité zdůraznit, že každé dítě je jedinečné a vyvíjí se vlastním tempem. Tyto vývojové milníky sledujeme a často se setkáváme s pojmem hodnocení psychomotorického vývoje.

Psychomotorický vývoj zahrnuje:

• vývoj smyslový

• vývoj citový a sociální

• hrubou a jemnou motoriku

• vývoj řeči

Pozitivní zprávou je, že se o vývoj malých dětí dnes nezajímají pouze lékaři v pediatrických poradnách, ale také fyzioterapeuti či dětské sestry. Díky tomu mají děti větší šanci, že případné odchylky ve vývoji budou zachyceny včas a vhodná terapie pomůže vývoj správně nasměrovat.

Ve spolupráci s dětskou sestrou Andreou Běhalovou jsme pro vás připravili článek, který se věnuje nejčastějším problémům, se kterými se u malých dětí setkáváme.

Provázanost diastázy, predilekce hlavičky a centrální koordinační poruchy

V posledních letech se častěji setkáváme s tím, že se děti rodí s nižším svalovým tonem a jejich správný vývoj potřebuje větší podporu.

Centrální koordinační porucha (CKP) je souhrnné označení pro odchylky od ideálního psychomotorického vývoje. Z různých důvodů se může stát, že se svaly nezapojují do pohybu tak, jak by měly, a dítě neprochází jednotlivými vývojovými fázemi optimálním způsobem.

Nejedná se o diagnózu, ale o nález, který popisuje aktuální pohybový projev dítěte.

Ačkoliv tento termín může znít velmi odborně, není důvod k okamžitým obavám. Lehčí formy CKP se často upraví pomocí správné manipulace s miminkem, vhodné stimulace a domácího cvičení. Střední a těžší formy je vhodné sledovat ve spolupráci s dětským neurologem a fyzioterapeutem.

V raném věku se zralost nervové soustavy projevuje především pohybovou aktivitou dítěte.

Břišní diastáza

Jedním z příznaků oslabeného středu těla může být diastáza, tedy rozestup přímých břišních svalů v oblasti linea alba – vazivové střední čáry břicha, která se táhne od mečovitého výběžku hrudní kosti až ke stydké sponě.

Diastáza se může objevit v kterékoli části této linie. Přesná příčina bývá často obtížně určitelná. Miminko se s ní může narodit nebo může vzniknout v průběhu vývoje při nevyváženém zapojení svalů trupu.

U malých dětí je diastáza poměrně častým nálezem. Důležité je sledovat, jak dítě postupně zapojuje břišní svaly, trup i končetiny. S rostoucí aktivitou dítěte se diastáza často spontánně upravuje.

Pokud však vývoj neprobíhá optimálně, může přetrvávat i do pozdějšího věku.

Typicky dochází k nekoordinované práci břišních svalů. Převládá aktivita přímého břišního svalu, zatímco šikmé břišní svaly a hluboký příčný sval břišní jsou oslabené.

Dítě může:

• ležet asymetricky

• preferovat jednu stranu

• zvedat končetiny nad podložku jen minimálně

Jak diastázu u miminka poznáme

Diastázu můžeme pozorovat například tehdy, když:

• při zvednutí nožiček vystoupí v oblasti linea alba podélný „váleček“

• bříško působí volně a rozlité do stran

• objevuje se paradoxní dýchání

• miminko působí dojmem krátkého krku

Z vývojového hlediska může být diastáza přirozená přibližně do věku 6 týdnů až 3 měsíců.

Pokud se však objevují další obtíže, například:

• koliky

• časté blinkání či reflux

• problémy se sáním

• poruchy spánku

• výrazná asymetrie ve vývoji

je vhodné situaci řešit dříve a konzultovat ji s odborníkem.

Jak lze diastázu podpořit v úpravě

Správné zapojení břišních svalů můžeme podpořit například:

• pravidelným cvičením a stimulací miminka

• střídáním poloh na obě strany

• vaničkováním a plaváním

• kojeneckými masážemi

• polohováním do klubíčka nebo tygříka

• rehabilitací podle Vojty nebo Bobath konceptu

• kineziotapingem

Predilekce hlavičky

Predilekce hlavičky znamená, že miminko upřednostňuje otočení hlavy na jednu stranu.

V prvních týdnech života je tento jev poměrně běžný. Hlava miminka je vzhledem k tělu velká a krční svaly jsou ještě slabé.

Gravitace proto často způsobuje, že dítě drží hlavu častěji na jedné straně.

Důležité je sledovat, zda miminko dokáže otáčet hlavičku volně na obě strany bez zapojení dalších částí těla.

Zpozornět bychom měli tehdy, když:

• dítě jednu stranu výrazně preferuje

• na druhou stranu se dívá jen velmi krátce

• k otočení hlavy zapojuje celé tělo

Predilekce může souviset například i s blokádou v oblasti atlanto-okcipitálního skloubení (AO).

Proto je důležité dítě motivovat k otáčení hlavy na obě strany a snažit se o symetrickou stimulaci.

Kdy zbystřit a poradit se s odborníkem?

Rodiče by měli zpozornět například tehdy, když:

• miminko výrazně preferuje jednu stranu

• neotáčí hlavičku na obě strany

• má dlouhodobě velmi ochablé nebo naopak napjaté svaly

• výrazně zaostává v pohybových milnících

• je výrazně asymetrické v pohybu

V takovém případě je vhodné poradit se s pediatrem nebo dětským fyzioterapeutem.

Handling

Handling označuje způsob manipulace s miminkem, který podporuje správné pohybové vzorce.

Nejde o konkrétní cvičení, ale o každodenní vědomou manipulaci při běžných činnostech, například:

• zvedání a pokládání dítěte

• nošení

• kojení či krmení

• oblékání

• uspávání

• hraní

Handling vychází z Bobath konceptu péče o děti.

Správná manipulace pomáhá dítěti:

• rozvíjet pohybové schopnosti

• lépe vnímat vlastní tělo

• postupně získávat jistotu v pohybu

Zároveň pomáhá rodičům získat větší jistotu při manipulaci s miminkem.

Dotek je pro dítě jedním z nejdůležitějších způsobů komunikace a má zásadní význam pro jeho vývoj.

Další možné terapeutické přístupy

Podpůrně lze využít také další terapeutické přístupy, například:

• fyzioterapii

• kraniosakrální terapii

• osteodynamiku

• strukturální integraci (Rolfing)

Cílem těchto metod je uvolnění tkání, podpora správné funkce pohybového aparátu a celkové zlepšení pohybových možností dítěte.

Často kladené otázky

Co je psychomotorický vývoj dítěte?
Psychomotorický vývoj zahrnuje vývoj pohybových dovedností, smyslového vnímání, řeči a sociálních schopností dítěte.

Kdy se řeší predilekce hlavičky?
Pokud dítě dlouhodobě preferuje jednu stranu hlavy a nedokáže ji volně otočit na druhou.

Je diastáza u miminka normální?
V prvních týdnech života může být diastáza přirozená, ale je vhodné sledovat její postupnou úpravu.

Tip pro rodiče

Jednoduchým způsobem, jak dětem nabídnout přirozenou stimulaci pohybu, může být i hra na různých strukturovaných površích. Využít lze například senzomotorické pomůcky, balanční prvky nebo ortopedické podlahy, které dětem pomáhají rozvíjet rovnováhu, koordinaci a vnímání vlastního těla.

Shrnutí

Psychomotorický vývoj dítěte je komplexní proces, který zahrnuje vývoj pohybových schopností, smyslů i sociálních dovedností. Každé dítě se vyvíjí svým tempem, přesto je důležité sledovat vývojové milníky a v případě pochybností se poradit s odborníkem.

Včasná stimulace, správná manipulace s miminkem a citlivý přístup rodičů mohou výrazně podpořit zdravý vývoj dítěte.

Vaše Spokonožka