Lezení je jedním z nejdůležitějších mezníků psychomotorického vývoje dítěte. Při lezení dochází k propojení horní a dolní poloviny těla, pravé a levé strany, dochází k výraznému posílení svalového korzetu a dítě se připravuje na další fáze vývoje – vzpřimování, stání, obcházení nábytku a samostatnou chůzi.
Na druhou stranu je lezení pro malé dítě poměrně náročné. Musí mít dostatečně posílené horní i dolní končetiny a stabilní střed těla z předchozích vývojových období, aby se v pozici na čtyřech udrželo a následně mohlo zkříženě odlepit horní a dolní končetinu a posunout se vpřed. Pokud však v předchozím vývoji došlo k odchylce, dítě si při pohybu vpřed může hledat náhradní mechanismy nebo lézt v nedokonalém vzoru.
obr. 1 + 2 lezení přes překážky
Aby se dítě mohlo kvalitně rozlézt, potřebuje v předchozích obdobích správně aktivovat a posílit bříško a střed těla. K tomu dochází zejména při otočkách na bříško a při hře v poloze na boku. Horní končetiny trénuje ve druhém vzpřímení, kdy se o ně dokáže opřít a nadzvednout horní polovinu trupu. Pohyby dolních končetin si osvojuje v poloze na bříšku při zkřížené opoře a pivotování. Všechny tyto pozice by mělo dítě zvládnout symetricky na obě strany. Pokud přetrvává asymetrie nebo nedostatečné posílení trupu, může být pro dítě obtížné dostat se do pozice na čtyřech a rozlézt se.
obr. 3 + 4 lezoucí dítě - lezením dochází k posílení stabilizátorů páteře, páteř při lezení ideálně rotuje
Jako každou dovednost i lezení musí dítě trénovat a zdokonalovat. V začátcích lezení se dítě ještě jistí opřením o špičky chodidel. Má tak tedy šest bodů opory. Dvě ruce, dvě kolena a dvě špičky chodidel. Tomu říkáme nezralé lezení. Jak si je dítě v lezení jistější a doposiluje si své tělo, lezení bývá koordinovanější, rychlejší, plynulé, uvolňují se kotníky a dítě táhne nárty volně za sebou a špičky směřují mírně k sobě. Toto vše dítěti dovolí právě správné posílení bříška. Pokud má dítě bříško slabé, opírá se stále o prstíky chodidel, nožičky má doširoka jako žabička, vytáčí kotníky a chodila zevně. Toto vše mu však komplikuje další správný rozvoj.
obr. 5 +6 trénování pozice na čtyřech, pérování, houpání, stabilizace v kleku, posilování horních končetin
Jestliže je již u miminka patrné výraznější postavení chodidel do pronace (vbočení paty a kotníku dovnitř), a dítě má následně potíže s kvalitním lezením (např. převažuje plazení nebo nedokonalý vzor), může se toto nastavení postupně fixovat. Při pozdějším stoupání a obcházení pak dítě zatěžuje více vnitřní hranu chodidla, což může přispět k rozvoji valgózního postavení kotníků a postavení dolních končetin do tvaru X.
obr. 7 + 8 plazení dítěte se zatížením vnitřních hran chodidel a následná valgozita kotníků ve straším věku
Jak je vidět, problematika valgózních kotníků a oslabeného středu těla je komplexní a její počátky mohou sahat až do období miminka.
Proto je důležité své dítě pozorovat. Pokud si všimnete výraznější asymetrie, přetrvávajícího plazení nebo nejistoty v lezení, je vhodné poradit se s fyzioterapeutem.
Pokud chcete dítěti nabídnout podnětnější a bezpečné prostředí pro lezení, může být vhodnou volbou i měkká ortopedická podlaha s různými strukturami. Pro nejmenší děti je ideální set (např. set Drobeček) podlah složený z měkkých dílků, který podporuje stabilitu, ale zároveň je šetrný k citlivým kolenům a dlaním.
Tým Spokonožky
(zdroj foto: archiv autorky)