V minulém článku jsme se věnovali psychomotorickému vývoji dětí od narození do jednoho roku. Vysvětlili jsme si, jak je tento první rok důležitý, co všechno se dítě musí naučit a jak toto období ovlivňuje vývoj dětské nohy.
Jak je to ale dále? Je i průběh dalších let tak bouřlivý, co se schopností a dovedností týče? A jak se dále formují dětské nožky, které už neúnavně běhají a jsou postupně obouvány do bot? Pojďme se na to podívat.
obr. 1 chůze po ortopedické podlaze MUFFIK
Minulé povídání jsme zakončili obdobím kolem jednoho roku, kdy se většina dětí sama postaví v prostoru a následně se rozejde. Samozřejmě existují děti psychomotoricky rychlejší, které chodí například již od 10 měsíců, a naopak děti, které nikam nepospíchají a rozchodí se až kolem 15. měsíce. Pokud je děťátko zdravé, toto časové rozpětí je zcela normální.
Již dávno neplatí, že by děti „měly utéct roku“, jak říkávaly naše babičky. Samostatná chůze znamená, že se dítě z vlastní iniciativy rozejde samo v prostoru směrem vpřed. Neměli bychom si ji plést s obcházením nábytku (úkroky bokem) ani s chůzí za ruku, kdy je dítě zavěšeno na opoře dospělého. Vedení za ruce není vhodnou podporou chůze. Dítě při něm využívá oporu dospělého a nemusí zapojovat hluboké svaly trupu, které jsou klíčové pro udržení vzpřímeného držení těla. Nedochází tak ke smysluplnému tréninku stabilizačního systému a vývoj samostatné chůze může být zpomalen.
První krůčky jsou nejisté. Dítě chodí o široké bázi, rovnováhu si pomáhá udržovat horními končetinami roztaženými do stran. Došlapuje na celé chodidlo, špičky mohou být mírně vytočeny zevně.
Zdolávání překážek je pro začínající chodce náročné, proto je často řeší lezením. I z tohoto důvodu není vhodné spěchat s pořizováním prvních bot. Při lezení by boty překážely a omezovaly vyvíjející se nohu.
Z hlediska obouvání se doporučuje pořídit první boty až ve chvíli, kdy je dítě v chůzi jisté – přibližně 3–4 měsíce po rozchození, zejména pokud začíná chodit venku po nerovném terénu.
Dítě by mělo mít možnost při trénování chůze zažít co nejvíce různých povrchů, materiálů, jejich tvrdost i teplotu. To podporuje správnou aktivaci svalů nohy a rozvoj rovnováhy.
Výhodu mají děti, které začínají chodit na jaře či v létě – mohou běhat venku naboso. Pokud tato možnost není (například v zimních měsících), lze vytvořit podnětné prostředí i doma – pomocí různých povrchů, překážek, senzomotorických pomůcek či ortopedických podlah.
obr.2 senzomotorické pomůcky
obr. 3 ortopedické podlahy MUFFIK
Pokud už je však na místě pořizování první obuvi, měla by být vybrána tak, aby vyhovovala dětské noze ve všech směrech. Toto je další z širokých témat a zaměříme se na něj v některém dalším příspěvku.
Kolem 18. měsíce je dítě tzv. pohyblivý živel. Má celkově stabilnější držení těla, běhá, umí se zastavit a otočit. V tomto období děti zkouší i první krůčky směrem vzad. U dítěte se zlepšuje orientace v prostoru. Pokud chce zvednout něco ze země, sedne si do dřepu a bez upadnutí umí z této pozice i samo vstát. Dětem nepomáhejte, nechte je neustále pracovat a posilovat své vlastní tělo. Při chůzi do schodů jde s přidržením a přisouvá nohu nahoru. Dítě již umí odhodit míč a nedokonale do něho kopat. Tím rozvíjí svoji rovnováhu a koordinaci.
obr. 4 overball - vhodný k cvičení házení i rozvoji rovnováhy a koordinace
Vývoj mezi 2.–3. rokem
Ve 2 letech dítě:
-
chodí po špičkách,
-
seskočí z malé výšky,
-
dobře běhá,
-
do schodů chodí s přísunem bez přidržení,
-
při přidržení střídá nohy.
Vzpřímení trupu však ještě není plně dokončeno.
Kolem 2,5 roku je chůze stabilní. Dítě:
-
skáče snožmo,
-
experimentuje s rovnováhou,
-
chodí po schodech bez držení,
-
nahoru střídá nohy, dolů většinou ještě s přísunem.
Ve 3 letech:
-
běhá koordinovaně,
-
stojí na jedné noze,
-
skáče do dálky,
-
po schodech střídá nohy nahoru i dolů,
-
jezdí na tříkolce.
Kolem třetího roku je dokončeno vzpřímení trupu a koordinace končetin.
obr. 5 využití senzomotorických pomůcek
Přibližně kolem 3. roku by již měla být patrná podélná klenba nohy – viditelná při stoji i na otisku. Je však důležité hodnotit nohu komplexně, nejen ve statické pozici. Funkční vyšetření (např. stoj na jedné dolní končetině) nám poskytne více informací než pouhý pohled.
Definitivní tvarování klenby ale probíhá postupně až do školního věku. Proto je potřeba být při hodnocení opatrný a zohledňovat věk dítěte.
Období 3–6 let
Mezi 3. a 6. rokem děti:
-
zdokonalují běh a skok,
-
rozvíjejí práci s míčem,
-
učí se jezdit na kole,
-
zlepšují rovnováhu a koordinaci.
Do konce 6. roku dozrává mozeček, který je zodpovědný za koordinaci pohybů a rovnováhu. Pohyby jsou jistější, plynulejší a méně závislé na zrakové kontrole.
obr.6 ortopedické podlahy MUFFIK
Každé dítě je individuální a má své vlastní psychomotorické tempo. Vývoj by neměl být urychlován, ale přirozeně podporován.
Děti by měly mít dostatek prostoru k pohybu, pestré podněty a rodiče, kteří jim jdou příkladem. Pohyb je přirozený lidský projev – a právě v raném dětství se budují základy, které ovlivní celý další život.
Vaše Spokonožka
(fotky - fotoarchiv autorky)