Čím dál častěji se v praxi setkáváme s dětmi, u kterých se objevuje chůze po špičkách bez zjevné příčiny. V odborné literatuře se můžeme setkat i s termínem „idiopatická chůze po špičkách“. V tomto článku, který vznikl ve spolupráci Centra Sarema Praha a Spokonožky, expertka Mgr. Irena Liscová odpoví na otázku „proč se to děje?“ a nastiňuje možnost další terapie.
Předně je důležité stanovit, jak chůze po špičkách vlastně vypadá a jak často se během dne tímto způsobem dítě pohybuje. Nás fyzioterapeuty zajímá především, zda se tato chůze objevuje na obou dolních končetinách, nebo pouze jednostranně, a zda je dítě schopno došlapu na celé chodidlo. Pokud již dítě není schopno došlápnout na celé/á chodidlo/a a stav je tzv. zafixovaný, je na místě důkladné ortopedické a zejména neurologické vyšetření.
Cílem těchto vyšetření je vyloučit či potvrdit příčiny tohoto typu chůze - strukturální (např. zkrácení či kontraktura Achillovy šlachy, zkrat dolní končetiny, deformity nohy) nebo neurologické (např. dětská mozková obrna, muskulární dystrofie a další diagnózy).
Jaké jsou další příčiny chůze po špičkách?
Malé děti, které chodí teprve krátkou dobu, ale i děti již zdatné, jednoduše zkouší a testují, co jim tělo dovolí a jak jejich nožky fungují. Pokud tedy zvládnou došlápnout zpět na celé chodidlo a netráví chůzí po špičkách významnou část dne, není důvod k obavám.
Emoce
Další příčinou mohou být emoce. Některé děti se v návalu emocí - ať už pozitivních, nebo negativních - tak „nabudí“, že se zcela vyšponují do stoje či chůze po špičkách. Ani zde není důvod k panice, pokud jinak zvládají stoj i chůzi na celých chodidlech.
Hypersenzitivita chodidel
Často se dnes setkáváme s tvrzením, že chůze po špičkách je typická pro děti s poruchou autistického spektra (PAS). U těchto dětí však není příčinou samotná diagnóza, ale porucha správného reagování a následného zpracování smyslových podnětů.
Tyto děti mohou mít zvýšenou senzitivitu až hypersenzitivitu chodidel a zatížení celé plosky nohy mohou vnímat jako nepříjemné až bolestivé. Řešením je pak stoj či chůze po špičkách, aby se tak vyhnuly nepříjemným pocitům a co nejvíce eliminovaly zatěžovanou plochu chodidla.
S hypersenzitivitou chodidel také často souvisí i přetrvávající plantární reflex. Tento reflex řadíme do skupiny primitivních (primárních) reflexů a měl by u dítěte postupně vymizet s rozvojem opěrné funkce nohy a samostatné chůze. Pokud přetrvává, může vést ke zvýšené citlivosti plosky nohy a tendenci ke stoji či chůzi po špičkách.
V důsledku tohoto stereotypu může docházet k narušení rovnováhy, zvýšenému tlaku na prsty v obuvi, případně k zarůstání nehtů až k zánětům nehtového lůžka.
Vhodná obuv
Dalším neméně důležitým faktorem je volba vhodné obuvi. Obuv by měla být dostatečně prostorná, aby neutlačovala prsty, ale naopak jim umožnila dostatek prostoru a volnosti k pohybu. Jelikož dětská nožka poměrně rychle roste, je nutná častá kontrola správné velikosti. Nedoporučujeme dávat dětem obuv po starších sourozencích nebo již výrazně nošenou obuv. Každá noha si botu jinak „prošlápne“ a u dalšího nositele by to tak mohlo mít neblahý vliv na postavení jeho nožičky.
Nespěchejte na ně
Je také vhodné zamyslet se, jak probíhal dosavadní pohybový vývoj dítěte. Někdy rodiče zcela nerespektují individuální tempo psychomotorického vývoje svých dětí a mají snahu jejich dovednosti urychlit – předčasně je posazují, postavují, vodí za ruce, nebo jim nabízí zcela nevhodné pomůcky jako jsou chodítka nebo různá hopsadla.
To může vést k nevhodným pohybovým stereotypům a ovlivnění koordinace nebo postavení celých dolních končetin.
Jak se dají tyto obtíže řešit?
Pokud se vám cokoliv nezdá na chůzi vašeho dítěte, je určitě vhodné poradit se s odborníkem, zejména s dětským fyzioterapeutem, který provede potřebná vyšetření a navrhne plán terapie.
Obecně lze doporučit:
-
aktivní protažení Achillovy šlachy
-
cvičení v oblasti hlezenních kloubů
-
zapojení dítěte do vhodných pohybových aktivit
-
rozvoj hmatového vnímání dolních končetin
Existuje celá řada pomůcek, ať už různé stimulační míčky, ježci, podložky nebo chodníčky. U hypersenzitivních dětí je důležité postupovat pomalu a začínat jemnějšími podněty, aby měly nožky dostatek prostoru pro adaptaci na nové vjemy.
Velmi oblíbené jsou u dětí i hry s vodou – napusťte například lavor s vodou a dejte jim na dno různé předměty (mušle, kamínky, korále…) a nechte je nožkami probírat a lovit předměty. Dalším doplňkem terapie může být aplikace kineziotejpu.
Jaké další tipy můžete vyzkoušet?
Jak již bylo napsáno výše, nožky dětí bývají často citlivé. Může to být způsobeno zmíněnými nezintegrovanými reflexy, ale i zvýšenou citlivostí z důvodu, že dítě nemělo možnost se s různými podněty setkat. Ano, stále najdeme spoustu dětí, které jsou odmala v ponožkách a později botách a jejich vlastní nohy/chodidla jsou jim cizí. V takovém případě můžete využít jednoduché otužovaní nožiček nebo hru na poznávání předmětů.
Otužování chodidel
Připravte si rozmanité předměty, jako jsou kamínky, kostičky, kuličky, masážní míčky, plyšák, mycí houba a další drobnosti, které máte po ruce. Postupně je pokládejte na chodidla nebo je zkuste se svými dětmi přešlapovat. Až si užijete zábavu, můžete všechny tyto věci pomocí chodidel posbírat a uložit do misky nebo krabice. Jednoduchá aktivita, která rozvíjí motoriku, zapojí smysly a zároveň přinese spoustu radosti!
Hra na poznávačku
Zavažte dětem oči a nechte je bosýma nohama odhalovat tajemství předmětů. Jejich úkolem bude poznat, o co jde – je předmět měkký, píchavý, nebo snad lechtivý? Přemýšlení a zábava v jednom, která rozvíjí smysly i fantazii!
Podívejte se na video
K utlumení plantárního reflexu lze využít po stimulaci tlak do plosky nohy, tzn. že poté co dítě lehce stimulujeme na nožkách, přitiskneme celé chodidlo do podložky.
Cvik na ortopedické podložce
Výchozí pozice: Dítě si nakročí jednou dolní končetinou / vystoupí na podložku. Využijte 3D dílek ortopedických podlah.
Pohyb: Dítě se snaží kopírovat tvar pomůcky, můžete ho vyzvat k ohybu v kotníku a aktivaci svalů lýtka. Pokud máte doma některou z 3D ortopedických podlah nebo třeba balanční čočku, můžete si s dětmi zahrát hru s básničkou.
Spoko TIP: Nachystejte si balanční podložku / čočku a odříkejte společně básničku: „Šel Janeček na kopeček, hnal před sebou pět oveček, a šestého berana se zlatýma rohama.” Vyzvěte dítě, ať vystoupí nahoru. Připomeňte dítěti, že kolínka se dívají vpřed. Během básničky dítě balancuje a cvičí, po doříkání básničky sestoupí dolů.
Pokud přetrvává některý primární reflex, často bývá přítomen i tzv. Moorův reflex. K utlumení reakce lze využít houpání, kolébku, pokládání na záda přes míč či házení míče.
Pokud se u dětí objevuje chůze po špičkách, můžete:
- trénovat i chůzi pozpátku, kdy dítě cíleně klade nohy za sebe dozadu a to ho nutí došlápnout na patu.
- překonávat překážky v dráze
- zkoušet překračovat různé předměty atd.
Vždy ale myslete na to, že toto jsou doporučení, které můžete vyzkoušet, dítěti neublíží, ale pokud chcete mít terapii cílenou, je nejdůležitější kvalitní komplexní vyšetření.
Vaše Spokonožka