Ještě než se miminko narodí, s předstihem chystáme výbavičku, kontrolujeme, zda nám nic nechybí, a nechceme nic podcenit. Zkrátka chceme pro své dítě to nejlepší. Víme ale všichni, jak se k miminku chovat, abychom nezbrzdili jeho správný psychomotorický vývoj?
Porod je pro dítě velmi náročný a stresující. Na prostředí mimo tělo maminky si musí postupně zvyknout. Vlivem porodu bývá nervová soustava podrážděná, dítě se často dostává do záklonu a nesprávnou manipulací se tento stav může ještě zhoršovat.
Pokud dítěti není umožněno dostatečně se adaptovat a uvolnit napjaté svaly, může si tento ne zcela ideální stav nést do dalšího vývoje. Ne každý rodič ví, jak s miminkem správně manipulovat, jak jej zvedat a nosit.
Pokud rodiče neprojdou některým z předporodních kurzů nebo kurzem o správné manipulaci s dítětem, většinou se setkáváme s nošením dítěte ve svislé pozici.
Je pravdou, že se většina snaží držet hlavičku dítěte, aby někam nepřepadávala. To však nestačí. Ve svislé poloze dochází k tlaku velké hlavy na páteř, která je zatím tvořená měkkými obratli. Svaly ještě nejsou dostatečně posílené, aby páteř podpíraly. Dítě tak na tuto pozici reaguje záklonem, úklonem či rotací těla.
Další častou chybou je podpírání hlavičky v oblasti krku. Krční páteř je velmi bohatě inervována a jejím častým drážděním dochází k přetěžování svalů, záklonům a napětí celé oblasti. I toto může např. ve starším věku souviset s častými bolestmi hlavy, blokádami atd.
Správně by mělo být dítě nošeno v tzv. klubíčku, kdy je páteř zakulacena a není přetěžována. Pokud budeme dítě nosit v bočním klubíčku, je důležité střídat obě strany.
Na odříhnutí je vhodná pozice tzv. tygříka, kdy leží dítě na bříšku na předloktí rodiče, dívá se dolů. Ruka dospělého by měla fixovat nožičky a lehce sklápět pánev směrem dolů. Chybou je vkládat ruku mezi nožičky dítěte - dochází tak k prohnutí v bederní oblasti. Rodiče pak mají tendenci dítě přetáčet, čímž se opět dostává páteř do nesprávného postavení.
obr. 1 TAKTO NE! - špatné držení dítěte ve svislé pozici, dochází ke zborcení páteře, levá horní končetina je v zapažení
obr. 2 držení v klubíčku s napřímenou a podepřenou páteří, horní končetiny před tělem
obr. 3 pozice tygříka, dítě leží na předloktí rodiče, pánev je sklápěna směrem dolů
obr. 4 pozice tygříka - TAKTO NE! tělo je rotováno a není podsazena pánev
Pokud již dítě nosíme a chceme ho položit, měli bychom se naučit pokládat ho na podložku nejdříve na bříško nebo alespoň na bok a poté ho pomalu otáčet na záda. Takto pokládané dítě má přehled o celé situaci, může si zrakem kontrolovat, jak daleko je nad podložkou.
Pokud je miminko pokládáno rovnou na záda, většinou se opět neudrží dokonalé podepření páteře a dítě nemůže celou situaci kontrolovat. Celý proces pokládání i zvedání, ale i vše co s miminkem děláme, by mělo být dítěti komentováno. Při přetáčení i přicházení k dítěti bychom měli dodržovat střídání obou stran.
Jak dítě roste a má větší zájem o okolí, začínáme ho stimulovat a nabízet mu hračky. Hračka by měla být nabízena pomalu, aby se s ní dítě mohlo seznámit. S chrastítky neděláme rychlé prudké pohyby, ale pomalu ho dítěti ukazujeme, komentujeme, co děláme.
Hračku nabízíme:
-
nad hrudníkem, pokud dítě leží na zádech
-
v úrovni bříška, pokud leží na boku
-
před dítě na podložku, pokud leží na bříšku
Dítě by na hračku mělo dobře vidět a nemělo by se za ní vytáčet ani zaklánět.
Děťátko nám opět povyrostlo a rodiče už vidí snahu dítěte pohybovat se vpřed. Ještě mu ale úplně nejde vyhoupnout se na kolínka a lézt. Chybou je začít lákat dítě, dostat se vpřed, případně dávat ruce za nohy, aby se mohlo dítě odrazit. V dnešní době, kde jsou všude hladké, rovné podlahy se tak dítě většinou rozplazí. Toto není úplně žádoucí. Plazící dítě se dostane, kam potřebuje, a nemá snahu se dostat na 4 a lézt. Pokud se navíc již v předchozím vývoji ne vše odehrálo, tak jak by mělo, plazení bývá asymetrické, dítě zatěžuje každou polovinu těla nebo končetiny jinak a dochází tak k nerovnoměrnému posilování svalů. V tomto období je vhodné pořídit kus obyčejného koberce, který dítěti neklouže tak jako hladká podlaha, a umožní mu lepší trénování pozice na 4.
Rodiče často netrpělivě čekají, kdy si dítě samo sedne. Sed je však vrcholnou fází vývoje a pro dítě velmi náročnou pozicí.
Dítě se samo nedostane z lehu na zádech do sedu tak, jak to umí dospělý. Nejprve leze, poté položí bok k zemi, přes šikmý sed se přidržuje rukou a teprve poté se dostane do přímého sedu.
Proto dítě:
-
samostatně neposazujeme
-
nepodkládáme polštáři
-
nevozíme vsedě ve sportovním kočárku
Docházelo by k nadměrnému tlaku na páteř a deformaci obratlů.
Podobná netrpělivost se objevuje i u chůze. Dítě samo pozná, kdy je připravené se postavit a rozejít.
Chůze znamená, že se dítě samo ze své vůle rozejde do prostoru. Obcházení nábytku není chůze.
Samostatná chůze by měla nastat až po dostatečně dlouhém období lezení (ideálně kolem 6 měsíců lezení). Dětem bychom neměli nabízet ruce a vodit je.
Argument, že se to dítěti líbí, není relevantní – pokud by mu ruka nebyla nabídnuta, samo by si tuto pozici nevymyslelo. Voděním:
-
asymetricky vytahujeme horní končetiny
-
nutíme dítě k prohnutí v zádech
-
můžeme zpomalit rozvoj samostatné chůze
Totéž platí o chodítkách a hopsadlech – tyto pomůcky rozhodně nekupujte.
S prvními krůčky, ať už se jedná o samotnou chůzi nebo jen obcházení, začínáme řešit boty. Kdy je dítěti dát? A není mu zima na nohy?
Pokud dítě samostatně nechodí, nemělo by být obouváno. Můžete pořídit lehké capáčky. Opravdové boty by mělo dítě dostat až zhruba po 4 až 6 měsících samostatné chůze. Noha by se měla nejprve vytrénovat, navnímat si různé povrchy, po kterých se pohybuje. Proto s obouváním opravdu nepospíchejte. Můžete pořídit případně boty ,,prewalkers,,. První boty poté vybírejte pečlivě a s rozmyslem. Bota by měla být lehká, dostatečně prostorná, ohebná všemi směry.
Péče o miminko je náročná a ne vždy se vše podaří ideálně. Zkuste si ale uvědomit, kolikrát denně své dítě zvednete, položíte nebo přenesete. Jednorázová chyba nevadí, ale pokud je nevhodná manipulace součástí každodenní péče, je dobré zpozornět.
První rok vývoje je klíčový. Dítě musí zvládnout obrovské množství dovedností a na těchto základech pak staví celý život.
Nepospíchejte na děti. Užívejte si každou chvíli, obdivujte jejich pokroky a nechte je správně naposilovat všechny důležité svaly. Předejdete tak potížím, které by bylo nutné řešit ve starším věku.
Vaše Spokonožka