Nedávno jsem dostala dotaz od jedné maminky. Chtěla naučit své desetiměsíční děťátko sedět.
„Co pro to mám udělat? Všechny děti v okolí už sedí, jen to moje ne. Leze, stoupá si, obchází nábytek… ale pořád nesedí. Co s tím?“
A tak si říkám – proč neustále někam spěcháme? Proč nejsme spokojení s tím, co máme právě teď?
obr. 1 šikmý sed
Sed není závodní disciplína
O psychomotorickém vývoji jsme psali už několikrát. Vývoj dítěte není soutěž. Každé dítě má své tempo a svou cestu.
Sed je pro malé dítě velmi náročná pozice. Aby byl kvalitní, musí mu předcházet dostatečné posílení hlubokého stabilizačního systému, svalů kolem páteře, bříška, ramen i kyčlí.
Předčasné posazování dítěte, které samo nesedí, není pro jeho tělo zdravé ani přínosné. Pokud dítě tráví hodně času v lehátku, v polosedu nebo je aktivně posazováno, učí se náhradní pohybové stereotypy. Posilují se převážně povrchové svaly, páteř se přetěžuje – a kvalita samotného sedu pak podle toho vypadá.
obr. 2+3 lezoucí batole a šikmý sed
Lezení je dar, ne překážka
Když dítě necháme volně pohybovat se po zemi, dějí se malé zázraky:
-
posilují se hluboké svaly kolem páteře,
-
obratle pracují přirozeným způsobem,
-
stabilizují se ramenní a kyčelní klouby,
-
zapojují se dlaně i chodidla,
-
buduje se koordinace a rovnováha.
To všechno je příprava na kvalitní přímý sed – tedy sed s rovnými zády a dolními končetinami před tělem.
A možná Vás překvapím – čím později si dítě samo sedne, tím často bývá sed kvalitnější. Má totiž víc času „naposilovat“ své tělo.
obr.4 sed s kulatými zády obr. 5 sed mezi patami (W sed)
Problém většinou nemá dítě. Máme ho my.
Pokud je dítě motoricky zdatné, leze, stoupá, obchází nábytek, ale nesedí – většinou to není jeho problém.
Dítě sed nepotřebuje.
Doléze si pro hračku. Hraje si v kleku, na čtyřech, ve stoje. Je v pohybu.
To my dospělí chceme dítě posadit do jídelní židle. Posadit do kočárku. Posadit při hraní.
Ano, je to pro nás náročnější. Musíme hledat alternativy. Ale ty existují – polohovatelné židličky, poloha na bříšku v kočárku, klek s oporou. Dítě nejen vidí svět, ale ještě přirozeně posiluje.
Co se stane, když spěcháme?
Když dítě předčasně posazujeme, často sedí:
-
s kulatými zády,
-
mezi patami (tzv. W sed),
-
bez aktivního bříška a stabilní pánve.
A pak se divíme, že držení těla není ideální.
Jak tedy reagovat na podobný dotaz?
Pokud je dítě zdravé a spokojené, zvládá všechny ostatní milníky, doporučuji:
-
podporovat lezení všemi směry,
-
přelézání překážek,
-
slézání,
-
práci na gymballu nebo overballu,
-
trénink šikmého sedu (s oporou o horní končetinu),
-
otočky na obě strany,
-
„válení sudů“.
Motorické milníky jsou řízeny centrálním nervovým systémem. My můžeme posilovat a podporovat, ale dozrát do sedu musí dítě samo.
obr. 6+7+8 dítě trénující sed
Sed je pozice na celý život
Až si jednou Vaše dítě sedne, bude sed používat celý život.
Je to náročná statická pozice. Sami víte, jak těžké je vydržet dlouho sedět rovně. Neustále se kroutíme, hledáme pohodlí.
Proto dovolte dítěti být raději v pohybu než ve statice.
Na bříšku. V kleku. Na čtyřech.
Já budu doufat, že po vysvětlení si maminka užívá společné chvíle bez stresu z porovnávání.
P.S.: Nejste v tom samy. Moje dcera si sedla do přímého sedu až kolem 14. měsíce. A svět se nezbořil. 😊
Vaše Spokonožka
(zdroj foto: archiv autorky)