Byli jste s dítětem na pravidelné prohlídce u pediatra a slyšeli jste větu: „Má ploché nohy.“ Co teď? Půjdeme na ortopedii? Dostaneme vložky do bot bez dalšího vyšetření? A musíme se s tímto postupem vždy ztotožnit? Pojďme si říct, proč samotné ortopedické vložky často problém nevyřeší – a co má větší smysl.

Jdeme na ortopedii – diagnóza pohledem

Mnoho rodičů se setká s tím, že diagnóza „plochá noha“ je stanovena pouhým pohledem. Bez funkčního vyšetření, bez přístrojové diagnostiky.

V dnešní době ale máme k dispozici jednoduché a neinvazivní metody vyšetření – například podoskop. Stačí pár vteřin ve stoji a získáme obraz:

• klenby nohy

• rozložení zatížení

• postavení pat

• případné přetížení jednotlivých částí chodidla

Často se totiž ukáže, že noha, která na první pohled působí jako plochá, může být strukturálně normální – problém může být v postavení paty (valgozita), vbočených kotnících nebo celkovém postavení dolní končetiny.

Vložky, kotníkové boty, „ono z toho vyroste“

Pokud projdete klasické kolečko bez detailního vyšetření, často dostanete doporučení:

• pevná kotníková obuv

• ortopedické vložky

Jenže… podpíráme klenbu, která tam třeba strukturálně je.
Neřešíme:

• valgózní kotníky

• kolena do X

• vnitřní rotaci kyčlí

• oslabený střed těla

Individuální vložka? Ne vždy individuální řešení

Na protetice bývá zhotoven otisk nohy.
Jenže často bez korekce – tedy v již patologickém postavení.

Ještě problematičtější jsou prefabrikované vložky:

• nemusí odpovídat tvaru nohy

• mají pevně dané vyklenutí

• mohou být příliš tuhé

• dítě si na ně musí „zvyknout“

A často slyšíte:
„Noste je v botách, které máte nejčastěji.“

To znamená každodenní dlouhodobé působení podpory, která možná není nastavena správně.

Proč samotná vložka problém neřeší?

Vložka je pasivní pomůcka.

Pokud nepracujeme aktivně se svaly, stereotypem chůze a postavením těla, nedochází ke skutečné změně. Jen podpíráme to, co by mělo fungovat samo.

Bez správné diagnózy nemůžeme očekávat výrazné výsledky.

DOBRÁ RADA NAD ZLATO - VYHLEDEJTE DOBRÉHO FYZIOTERAPEUTA

Komplexní fyzioterapeutické vyšetření zahrnuje:

• testy funkce nohy

• posouzení svalového napětí

• vyšetření postavení pánve a trupu

• hodnocení stereotypu chůze

Teprve poté lze stanovit příčinu problému.

Následuje:

• cílené cvičení

• režimová opatření

• případně tejpování

• a až poté individuálně upravená stélka

Jak vypadá opravdu individuální řešení?

Speciálně vyškolený terapeut může pomocí korekčních testů:

• otestovat účinnost úpravy přímo při chůzi

• lepit korekční klínky

• odlehčit přetížená místa

• stabilizovat patu

• vyrovnat rozdíl délky končetin

Po cca měsíci nošení následuje kontrola a případná úprava.

To je zásadní rozdíl oproti vložkám „na předpis“, kde se další korekce většinou neprovádí.

Ortopedické vložky mohou mít své místo.

Ale:

• bez správné diagnostiky

• bez funkčního vyšetření

• bez aktivní terapie

většinou nepřinesou očekávaný efekt.

Kdy mají ortopedické vložky smysl?

Je důležité říci, že ortopedické vložky nejsou „zlo“. Mají své místo – ale pouze tehdy, když jsou správně indikovány. Smysl dávají například u výrazných strukturálních deformit, při rozdílné délce dolních končetin, po úrazech, při neurologických diagnózách nebo tehdy, když je potřeba dočasně odlehčit přetíženou část chodidla. V takových případech jsou vložky součástí širší terapie, nikoliv jejím jediným řešením.

V ideálním případě by měly být vždy výsledkem komplexního vyšetření a měly by být pravidelně kontrolovány a upravovány podle aktuálního vývoje dítěte.

Než tedy vložíme dítěti do boty pevnou podporu, položme si otázku: chceme jeho nohu učit pracovat, nebo ji jen dočasně podepřít? Skutečná změna totiž začíná aktivitou, ne pasivní oporou.

Nejprve hledejme příčinu, ne jen podpírejme důsledek.

Vaše Spokonožka

(foto archiv autorky)