Hypermobilitou označujeme stav, kdy je rozsah pohybu v kloubech při aktivním i pasivním pohybu větší, než je běžný fyziologický rozsah. Nejedná se o chorobný stav, ale o vlastnost pojivových tkání, zejména vaziva.

Pokud je vazivo méně pevné, dochází k větší volnosti kloubů. Ta může vést k jejich přetěžování a následně i k bolestem.

Ke sklonu k hypermobilitě může mít člověk vrozené dispozice (genetika), ale může vzniknout také sekundárně – například při intenzivním strečinku nebo specifických pohybových aktivitách.

Hypermobilita se proto častěji objevuje například u:

• gymnastů

• tanečníků a baletek

• sportovců s velkým důrazem na flexibilitu

• hudebníků (např. klavíristů nebo houslistů)

Častěji se vyskytuje také u dětí a žen. U těhotných žen bývá zvýšená pohyblivost kloubů způsobena hormonálními změnami, které připravují tělo na porod.

Jaké jsou důsledky hypermobility

Hlavním problémem hypermobility je nestabilita kloubů. Ta může vést k:

• bolestem kloubů

• přetěžování svalů

• častějším výronům

• poruchám držení těla

• přetížení vazů a šlach

Hypermobilita se neprojevuje pouze v jednom kloubu, ale často ve více částech těla. Výraznější bývá zejména na horní polovině těla.

V případě hypermobility není vhodné dlouhodobě pokračovat v aktivitách, které nadměrné rozsahy pohybu dále prohlubují.

Dělení hypermobility

Hypermobilitu lze rozdělit do několika typů:

Kompenzační hypermobilita

Vzniká jako kompenzace omezení pohybu v jiné části těla. Pokud odstraníme původní omezení, může se upravit i hypermobilita v kompenzační oblasti.

Hypermobilita při neurologickém onemocnění

Hypermobilita při Marfanově syndromu

Konstituční hypermobilita

Povolení vaziva nejasné příčiny. Často se vyskytuje u mladých dívek a bývá spojena s kloubní nestabilitou.

Posttraumatická hypermobilita

Vzniká po poškození stabilizačních struktur kloubu (například po úrazu), kdy stabilizátory již neplní svou funkci.

Hypermobilita z přetížení

Vzniká vlivem nadměrného strečinku, intenzivních tréninků nebo jednostranného zatěžování v zaměstnání či sportu.

Diagnostika hypermobility

K základnímu vyšetření hypermobility patří pohybové zkoušky dle profesora Jandy.

Diagnostika spočívá ve zjištění maximálního pasivního rozsahu pohybu v jednotlivých kloubech.

Při vyšetření lze u hypermobilních jedinců často pozorovat také:

• volnější kůži

• pohyblivější podkoží

• snadné vytvoření kožní řasy

Rozsahy pohybu se často měří pomocí goniometru, kdy jsou zaznamenány větší úhly než u běžné populace.

Zkoušky hypermobility

Mezi základní orientační testy patří například:

• zkouška rotace hlavy – hypermobilní jedinec dokáže otočit hlavu až o 90° a více

• zkouška šály – paží obejme šíji a dostane se výrazně za trnové výběžky krční páteře

• zkouška zapažených paží – prsty rukou se za zády snadno dotknou

• zkouška založených paží – při překřížení paží za hlavou dosáhne jedinec až na lopatky

• zkouška extendovaných loktů – propnutí loktů přesahuje běžnou rovinu

• zkouška sepjatých rukou – při extenzi zápěstí se dlaně neoddělí

• zkouška sepjatých prstů – při hyperextenzi prstů přesahuje úhel 80°

• zkouška předklonu – při předklonu dosáhne jedinec dlaněmi na podlahu

• zkouška úklonu – rozsah úklonu je výrazně větší než u běžné populace

• zkouška posazení na paty – jedinec se snadno posadí hýžděmi na paty

Beightonovo skóre

Pro orientační diagnostiku hypermobility se používá také Beightonovo skóre, které hodnotí pět jednoduchých testů:

• přitažení palce k předloktí

• ohnutí malíčku směrem ke hřbetu ruky

• propnutí loktů

• propnutí kolen

• předklon s dotykem podlahy

Pokud jsou tyto pohyby provedeny ve větším rozsahu než je běžné, může se jednat o hypermobilitu.

Jsem hypermobilní – co s tím?

Pokud patříte mezi hypermobilní jedince, měla by se správná péče o pohybový aparát stát dlouhodobým návykem.

Základem je stabilizace kloubů pomocí svalové aktivity.

Důležité je:

• pravidelně posilovat svaly

• aktivovat hluboký stabilizační systém

• udržovat správné držení těla

• nacvičovat správné pohybové stereotypy

• dbát na ergonomii pohybu při práci i běžných činnostech

Je vhodné se vyhýbat:

• švihovým pohybům

• nárazovým sportům

• extrémním rozsahům pohybu

• jednostranné zátěži

Vhodné pomůcky ke cvičení

Při stabilizačním cvičení mohou pomoci například:

• balanční a stabilizační pomůcky

• gymbally a overbally

• ortopedické podlahy

• odporové gumy a elastické pásy

• houpačky a balanční prkna

• SM systém

Tyto pomůcky pomáhají aktivovat svaly, zlepšit stabilitu kloubů a podpořit správné držení těla.

Vaše Spokonožka